Kniha Johna Bowlbyho „Vazba“ je klasikou vývojové psychologie a podkladem pro jakékoliv další zkoumání přírody vazby. Kniha byla původně vydána v 1982 roce, ale stále neztratila svůj význam. Je součásti trilogie, ve které je první knihou. Druhá kniha se jmenuje “Odloučení” a třetí “Ztráta”. Ty teď nejsou k dostání, doufám, že Nakladatelství Portál je vydá znovu, stejně jako “Vazbu”, která byla původně vydaná v českém překladu v roce 2010, dlouhou dobu vyprodaná a teď byla naštěstí vydaná podruhé.
V knize Bowlby odkazuje na řadu výzkumů, které pomáhají pochopit důležitost vazby a její vliv na emoční stav dítěte, oddělného od rodiče, primárního poskytovatele. Je to až překvapující, že tyto informace byly dostupné v 1982 a dřív, ale doposud se nepromítly do reálného života v některých nemocnicích nebo soudní praxi.
Například, případ odebrání dítěte z péče matky a všech vedlejších postav a rovněž z jemu známého prostředí. Místo toho o dítě začíná pečovat řada cizích lidí na neznámém místě. Tyto výzkumy původně probíhaly v rezidenčních jeslích nebo na nemocničních odděleních. V takovém prostředí bude 15 až 30měsíční dítě, které mělo poměrně jistý vztah s matkou a doposud nebylo od ní odloučeno, běžně vykazovat předvídatelnou posloupnost chování, které lze rozdělit na tři fáze: fáze protestu, fáze zoufalství a fáze citového odcizení. Čím delší je odloučení a čím více nestabilní prostředí (například, změna náhradních pečovatelů), tím větší duševní nepohodu bude prožívat dítě.
Kniha je rozdělena do 5 části. V první části, “Úkol” se autor věnuje definování teoretického rámce. V části druhé, “Instinktivní chování”, popisuje vazbu z hlediska řídicích systému, adaptace systému k prostředí, behaviorálním systémům, které zprostředkovávají instinktivní chování, pocitům a emocím, které tomuto chování napomáhají, dále funkcím instinktivního chování a změnám chování v průběhu života. Třetí část je věnovaná přímo vazebnému chování — poutu dítěte k matce, podstatě a funkci tohoto pouta, a i tady se Bowlby vrací k teorii řídicích systémů už konkrétně v kontextu vazebného chování. Čtvrtá část popisuje vznik a vývoj citové vazby u člověka a vzorce citové vazby, včetně vlivu, které je definují. V páté části Bowlby se vrací k diskusi a řeší staré rozpory a nové poznatky, které jsou podstatné pro zkoumání vazby.
“Vazbu” Bowlbyho můžu doporučit každému, kdo se chce ponořit do tématu vazby odborně a do hloubky. Není to příručka pro rodiče, má minimum “praktických typů”, je to primárně vědecká publikace, s velkou teoretickou základnou, diskusi s psychoanalytiky, pohledem na vazbu z hlediska teorie řídících systémů a instinktivního chování. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že se jedná o dost starou publikaci, lze s autorem vést dlouhé diskuse ohledně jednotlivých tvrzení. Teď už toho víme víc. Ale dělat to nebudu, protože je to klasika, a pro svůj čas byla naprosto průkopnická.
