Když si vzpomínám na tuhle knihu, začínám se usmívat, protože mám ve vztahu k ní rozporuplné pocity. Na jednu stranu obsahuje opravdu zajímavé nápady a občas i vhledy, na druhou stranu jsem ji musela hodně filtrovat. Překvapilo mě třeba doporučení používat důsledky, když má dítě silné emoce v supermarketu, a předpoklad, že dítě může používat svůj vztek k manipulací. Takže pokud si ji budete číst, buďte opatrní.
Ale začnu tím, že řeknu pár slov o autorech knihy. Daniel Siegel je neuropsychiatr, který napsal řadu naučně populárních knih a snaží se překlenout propast mezi vědeckým výzkumem a praktickým využitím, zejména v kontextu rodičovství a duševního zdraví. Tina Payne Brison, která je spoluautorkou knihy, je psychoterapeutka, která spolupracovala s Danielem Siegelem na dvou knihách o rodičovství.
Stejně jako knihy neurovědce Bruce Perryho, kniha “Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte” je založená spíše na teorii učení. Proto jsem ji pro sebe musela překládat do pojmů a vnímání vývojového paradigmatu založeného na vazbě, který je mi mnohem bližší. V teorii učení trochu hrozí, že budeme tlačit na pilu a postrkovat dítě k učení věcí, které přijdou samy, když pro ně vytvoříme vhodné podmínky. Tím nedovolíme přirozený vývoj ve vlastním tempu, aby se jednotlivé části dostatečně vyvinuly a až pak se integrovaly.
V knize se autoři věnuji tématu integrace mozku, horizontální (mezi pravou a levou hemisférou) a vertikální (mezi vyššími a nižšími části mozku), tématu integrace paměti (jak implicitní vzpomínky, které nemají příběh, v podstatě paměť těla, proměnit v explicitní, o kterých můžeme vyprávět příběh), tématu integrace částí dětského já a integrace já a ostatních lidí (sociální integrace). Celkem je nabízeno 12 strategií, které integrací mohou pomoct. Kniha není nijak moc dlouhá, takže se dost rychle čte.
Hlavní text knihy, jako to často bývá v praktických knihách o rodičovství, sice vysvětluje, co autoři mají na myslí jednotlivými druhy integrace, ale poněkud mate, protože není úplně jasné, o jaký věk dítěte se jedná a zda to platí stejně pro batole a puberťáka, případně jak to lze aplikovat v různém věku dítěte. A proto se mi hodně líbila tabulka na konci, kde autoři aplikují strategie na různé věkové kategorie.
Kniha obsahuje hodně příkladů, obrázku. Je vidět, že se autoři opravdu snažili, aby tu knihu zvládli pochopit i neodborníci na dětský mozek a jeho vývoj.
Další užitečná věc: autoři nezapomínají na rodiče a na konci každé kapitoly přidávají pár stránek s názvem „Integrujeme sami sebe“ a radami pro dospělé o tom, jak vyvíjet vlastní mozek.
Doporučila bych ji k přečtení, ale hodně opatrnému, protože některé věci se mi zdály až škodlivé a nevím, zda je snadno odhalíte. Hlavně ty důsledky mě fakt zklamaly.
