Jak to máte se spiritualitou? Vnímáte existenci něčeho většího, než jste vy sami? Přemýšlíte nad tím, kdo a jak stvořil náš svět, kdo stvořil Vesmír? Odkud jsme přišli? Kam jdeme? Co bylo, když nebylo nic, a co bude, když už nebudeme?
Přiznám se, že docela dlouho byla spiritualita pro mě moc ezoterická a nevědecká, naprosto nepřijatelně iracionální, protože nešla podložit empirickými výzkumy. Ty zvědavé otázky, které mě fascinovaly v dětství (ucítit co je „nic“ nebo co je „věčnost“), zmizely někdy v procesu studia ve škole, založeného primárně na faktech. Přitom je spiritualita podstatnou části našeho bytí a pomalu se k těm otázkám vracím.
Mám pro vás dneska neobvyklou knihu, ale nejdřív řeknu pár slov o jejím autorovi. John O’Donohue byl irský básník, spisovatel, kněz a filozof. “Kniha keltské moudrosti” (Anam Ċara) byla jeho první knihou. Původní vydání je z roku 1996, ale nedávno byla vydána 25. výroční edice knihy Anam Ċara, která nově obsahuje předmluvu od prezidenta Irska Michaela D. Higginse a závěr od Johnova bratra Pata. Právě toto výroční vydání držím v ruce v českém překladu.
Původní název Anam Ċara pochází z keltského výrazu, který znamená “duševní přítel”. V Anam Ċara O’Donohue sdílí starobylé učení a příběhy keltské moudrosti. Mluví o univerzálních existenciálních tématech jako přátelství, samota, láska, koloběh života a smrt.
Kniha je rozdělena do šesti kapitol, které mají kruhovou dynamiku: “Tajemství přátelství”, “Ke spiritualitě smyslů”, “Světlo samoty”, “Práce jako poetika růstu”, “Stárnutí. Krása vnitřní sklizně” a “Smrt. Horizont je u pramene”. V úvodní kapitole autor říká, že tyto kapitoly opisují kruh kolem skryté sedmé kapitoly, jejímž tématem je věčná bezejmennost v srdci lidského já, ve kterém se nachází sídlo nevyslovitelného a nepopsatelného.
Neřeknu, že se tahle kniha snadno a rychle čte. Přiznám se dokonce, že jsem si ji zatím nepřečetla celou a ani to nemám v nejbližší době v plánu. Nechci, aby skončila, proto přistupuji k ní jako k dobrému vínu, které pijeme pomalu a užíváme si ho. Otevřu knihu náhodně, přečtu si pár vět, odstavců, stránek, kapitol, a jdu s nimi žít a nad nimi přemýšlet, než si knihu otevřu zas. Něco se mnou rezonuje, něco nechápu, něco chce víc času na vstřebání, nad něčím se potřebuji zamyslet. Ale každopádně je to velmi podnětné duchovní čtení.
Hraji si s ní a zvu do hry i vás. Potřebujete na to 15 minut volného času. Zvolila jsem pár náhodných citátů. Můžete si zvolit jeden z nich a napsat esej ve stylu volného psaní. Zkuste se u toho psaní nezastavovat a nechte své myšlenky plynout i když se vám zdá, že někam odbočují. Je to v pořádku, ať si mysl hraje a sní za bděla, ať ji nic neomezuje. Tady jsou ty citáty:
“Máme-li být celiství, musíme zůstat věrní své vnitřní složitosti, jež nás činí tak zranitelnými.”
“Pokud si máme uchovat rovnováhu, je třeba, abychom udržovali spojení mezi vnitřním a vnějším, viditelným a neviditelným, známým a neznámým, časným a věčným, starým a novým.”
“Když druhému člověku dovolíte vstoupit do vašeho života, zůstáváte otevření.”
„Tajemství je sestrou posvátného.“
Pokud budete chtít, můžete pak do komentářů napsat své vhledy nebo se i „jen“ podělit o to, co je spiritualita pro vás. Budu ráda, když se dozvím váš příběh, jak to měli a máte vy.
