Dneska mám pro vás recenzi knihy “Jak se vyléčit. Osvobození duše od viny a studu” od Heinz-Peter Röhr. Heinz-Peter Röhr je německý psychoterapeut s mnohaletou praxí. Jeho práce se zaměřuje na témata jako hraniční porucha osobnosti, narcisismus, sebevědomí, sebeláska, emoční závislost a závislosti na návykových látkách. Kniha “Jak se vyléčit” byla mou první od tohoto autora a moc jsem nevěděla, na co mám čekat. Téma hojení traumat už hodně a z různých úhlů zkoumali různí autoři, ale kniha nezklamala a nebyla opakováním toho, co jsem už věděla. Je fascinující, že můžeme o tématu uvažovat na tolika rovinách. Každá dobrá kniha je jako kousíček puzzle, který informuje a rozšiřuje obzory.
Heinz-Peter Röhr píše o spirituálních aspektech na cestě k hojení dětských traumat. Velkou úlohu hraje podle něj víra — ať už je to víra v placebo, nocebo, homeopatovi, šamanům, terapeutovi atd. Víra je to, co se stává základem pro hojení, vnitřní silou, která jako jediná může nás vyléčit nebo naopak má potenciál člověka zničit. Víra je to, co se dá náročně popsat, zkoumat a měřit, a přesto její vliv na život člověka je obrovský.
Když dítě nikdy nezažilo lásku a přijetí, nevěří, že ho někdo může mít rád. Nevěří ani když vyroste a je obklopeno láskou — od manžela, dětí, blízkého okolí. Jako dospělý by se měl “naučit” mít rád, aby se jeho trauma zahojilo a mohl žít svůj život naplno. Ale jak? Heinz- Peter Röhr si myslí, že cesta vede přes božskou lásku, která vyrůstá ze spirituality, a ta teprve umožní lásku k sobě samému. Pokud znáte 12 kroků anonymních alkoholiků, tak to vám přijde povědomé. Ty kroky rovněž najdete na konci v příloze.
Část knihy je věnována křesťanství a křesťanské církví a tomu, jak se církvi podařilo zničit poslání Ježíše o bezpodmínečné lásce. Proto se i samotné slovo “Bůh” stalo pro hodně lidí traumatizující. Bůh, který kárá, odsuzuje k vině a studu, nikoliv Bůh přijetí a odpouštění. Pro takové lidí je obtížné se napojit na spirituální zdroje léčení.
Další věc, která se mi líbila, je použití pohádek, které autor dál do textu, aby znázornil určité dynamiky. Na pohádce Janek Ježek například znázorňuje proces vyléčení hraniční poruchy osobnosti. Pohádkou O rybaří a jeho ženě ilustruje problém nenasycenosti.
Knihu bych doporučila primárně odborníkům nebo pokročilým čtenářům. Nemůžu říct, že jsem se s autorem vždy bezvýhradně souhlasila, ale rozhodně jsem s ním v duchu vedla zajímavé dialogy. V knize je hodně odkazů na knihy, o kterých jsem nikdy neslyšela, pravděpodobně proto, že nebyly přeloženy do jazyků, které volně ovládám. I tím je kniha zajímavá, je taková “evropská”, přesněji dokonce “německá”, a proto byla pro mě nevšedním čtením ve srovnání se severoamerickou psychologickou literaturou, která na trhu převládá.
