Nezávislost se rodí ze závislosti. V poslední době hodně přemýšlím a reflektují to, jak tlak na co nejrychlejší osamostatnění dítěte sice může udělat dítě nezávislým na nás, rodičích, ale zároveň podporuje pěstování různých náhradních závislostí – na kamarádech, internetu, počítačových hrách, nakupování, alkoholu a/nebo drogách. Protože tu touhu po blízkosti prostě musí někde uspokojit…
Stejně tak tlak na zohlednění potřeb jiných lidí v období, kdy je vývojovou normou egocentrismus, vede ke ztrátě kontaktu dítěte s vlastními potřebami, protože malé dítě (minimálně do 5-7 let, u vysoce citlivých minimálně do 7-9 let) nemá kapacitu na to, aby zůstávalo v kontaktu se svými potřebami a potřebami ostatních najednou. Potlačování sebe a svých potřeb pak pokračuje i v dalším životě, snižuje kvalitu života a zvyšuje riziko řady vážných onemocnění. V terapii se pak vracíme k egocentrismu jako důležité etapě lidského vývoje a zkoumáme časté přesvědčení, že je špatně starat se primárně o svoje potřeby. Ale jak se můžeme postarat o potřeby ostatních, pokud neumíme postarat se o ty svoje?
Čím dál víc, díky nejen teorii, ale zkušenostem a praxi, věřím procesu přirozeného vývoje a jeho tempu, který bychom neměli upravovat, zrychlovat a předbíhat. Vše má svou chvíli, každá věc má svůj čas a příroda má svůj dobře promyšlený plán. 
