Marie Štumpfová je česká ilustrátorka a její nová dětská kniha hned připoutala mou pozornost svými sytými fialovými a růžovými barvami. Tato kniha obsahuje hezké a hluboké, jako noc, ilustrace. Ohledně textu jsem se trochu bála, protože autorku neznám, ale řekla jsem si, že jí dám šanci. Nakonec mi v textu vadilo pár věcí:
“Neboj se” (tmy) — protože preferuji, když místo potlačování emocí a odporování jim, přidáváme emoce další, třeba touhu po zkoumání noční zahrady. Teprve poté se jedná o opravdovou odvahu.
To, že můra holčičku v temné noční zahradě opustila, holčička se vyděsila, ale nakonec si poradila, a pak jí můra řekla, že celou tu dobu Klárku pozorovala. (wtf?)
A nakonec to, že ježeček se u vyděšené holčičky ptá, proč ho nepozdravila, když ho vyrušila.
O rodičích v knize není ani slovo, holčička usíná sama a před usínáním se bojí tmy. Příběh má kognitivně behaviorální nádech, protože se můra snaží pomocí expozice a kognice přesvědčit holčičku, že se nocí nemusí bát.
Kdyby děti byly mladší, zkusila bych text upravit tak, abych podezřelá místa vypustila nebo pozměnila, aby byly v souladu s mými hodnotami. To u dětských knih pro nejmenší dělám často, protože málokdy mají dokonalý text. Ale mám už děti starší, které už trochu zvládají emoční integraci, takže nejednoznačná místa teď používám spíše k diskusi a reflexi.
Dětem (6,5letému a 4,5leté) se kniha líbila i tak a chtějí si ji číst opakovaně před spaním. Líbí se jim hlavně ilustrace, naprosto nádherná letní noc a můra. 
„Klárka a noční zahrada“ dovolí dětem dotknout se svého strachu zůstat v noci venku sám. Je tam trochu skoro hmatatelného alarmu, trochu nejistoty, ale celkově příběh končí dobře a holčička nakonec klidně usíná ve své postýlce.
