Kniha „Máma v pohodě. Sebepéče pro hrdinky všedních dnů“ se věnuje tématu vyčerpání matek a tomu, jak situaci napravit. Popisuje podobný jev jako „Cesta matky“, ale z jiného úhlu. „Cesta matky“ je psychoanalytický hloubkový pohled terapeutky na zkušenosti žen v mateřství, ve kterém se přes příběhy dostáváme k emocím, a na jejich základě se mění naše chování. „Máma v pohodě“ je spíše kognitivně-behaviorální pohled koučky, který se více opírá na kognici a snaží se pomocí úpravy chování a toho, jak nad problémem přemýšlíme, měnit náš emoční stav. Obě knihy mají otázky pro reflexi, zamyšlení a integraci na konci každé z kapitol.
Autorkami knihy “Máma v pohodě” jsou blogerka Daniela Gaigg, která píše blog o rodičovství Die kleine Botin a rodičovská koučka Linda Syllaby. Ve své práci se opírají na přístup Jespera Juula, kterého autorky hodně citují i v knize. Jesper Juul je zajímavý autor, kterého si ráda čtu a stejně ráda se s ním často nesouhlasím. 🙂
I z té knihy mám rozporuplné pocity. Část věcí, o kterých autorky píšou, je správná a je dobré si to uvědomit. Například, měli bychom odlišovat potřeby dětí od jejich požadavků, měli bychom si uvědomit, že perfekcionismus může mít negativní vliv na zdraví, že dítě potřebuje maminku, která je odpočatá, napojená a vřelá, má dostatek psychických zdrojů pro výchovu, že je dobré v rodině mít správnou hierarchii. Na druhou stranu mám otázky ohledně toho, jak ta hierarchie má vypadat, zda opravdu platí metaforické tvrzení “nejdřív masku sobě” (asi k tomu napíšu článek až budu mít čas), zda nám ke změně chování a emočního stavu stačí afirmace a rozhodnutí, že “nejdůležitějším člověkem v mém životě jsem já”. Pokud máte děti na domácím vzdělávání, cítíte se z mateřství 24/7 vyčerpání, ale stejně nechcete děti dávat do systému, tahle kniha vám návod a “zázračné tlačítko” pochopitelně neposkytne. Autorky předpokládají, že děti chodí do školy a matka do práce, v Německu to jinak ani nejde.
Vidím tuto knihu především jako zajímavý doplněk k terapii. Některá cvičení mohou být opravdu prospěšná a mohou poskytnout prostor pro reflexi. Teoretická část textu dobře zdůrazňuje potřebu brát sebe a vztah se sebou samotnou vážně a popisuje, jak ten vztah ovlivňuje stav dětí. Zároveň většina žen, se kterými se potkávám, vědí, že je dobré o sebe pečovat, že je fajn vytvořit prostor pro vlastní koníčky a péči o sebe, ale z nějakého důvodu to nemohou uskutečnit. Ani tato kniha neposkytne pro ně zázračné řešení problému absence vesnice vazeb nebo neuspokojivého stavu systému školství nebo celkové absenci energie pro hledání chůvy nebo jiné výpomoci. Je trochu smutné, že jako “hrdinky všedních dní” jsme odkázané na sebepéči místo toho, abychom byly zapojeny do přirozené sítě kaskádní péče, jak by to bylo přirozené.
Autorky zmiňují rovněž taková zajímavá témata jako mikrobiom střev, cyklické výkyvy hladiny hormonů u žen, rodinné konstelace, jógu, praxe dýchání a všímavosti. Na konci knihy najdete 52 kartičky na každý týden roku, například: “Nahraďte tento týden slovo “ale” slovem “a””, “Zaměřte tento týden pozornost na to, čeho si na sobě, svých dětech a svém partnerovi vážíte”, “Buďte si tento týden nejlepší kamarádkou, jakou si dokážete představit” atd.
Knihu bych doporučila především čtenářům a čtenářkám, pro které je blízká filozofie koučinku.
